AUDIO-VIDEO NÁVODY POD ZÁŠTITOU STRÁNEK: BKC-Game.net
HLAVNÍ STRANA JAK NA AUDIO-VIDEO KODEKY A KONTEJNERY BEZPEČNOST PRÁCE PROGRAMY KE STAŽENÍ NASTAVENÍ PROGRAMŮ
 

 KONEKTORY V AUDIO-VIDEO TECHNICE


Menší verze RJ konektorů, používané především v komunikačních technologiích.
Tyto konektory bývávají naprosto běžně zaměňovány a špatně označovány, nejčastěji hromadně za RJ-11.
Rozeznat konektory lze podle počtu pozic na vodiče, a podle počtu pinů - jedná se o mezinárodní označení, např. 6P4C (6 pozic a 4 piny).
RJ-9, tzv. 4P2C sloužil dříve k připojení starších telefonních přístrojů.
RJ-9, tzv. 4P4C nebo RJ-10 slouží především k zapojení mikrotelefonu (telefonního sluchátka) u pevné telefonní linky.
U starých počítačů Macintosh sloužil k připojení klávesnice.
U služeb jako DirectTV apod. slouží jako nízkorychlostní datové připojení na Settop Box.

Nahoru

Konektor RJ-45 je v současnosti nejpoužívanějším prvkem v zapojování počítačových ethernetových sítí.
V USA označováno také jako 8P8C (8 pozic a 8 vodičů). Konektor má specifický tvar pro správné zasunutí, a plastovou západku proti odpojení.

Na obrázku kabelové konektory RJ45 - s krytkou a bez ní, a samičí konektor - na zařízení.

Zapojení konektoru RJ je možné několika způsoby, podle využití.
Především je nutné rozlišit, zda bude kabel křížený (tzv. crossover - navzájem převrácené vodiče na stranách konců kabelu), nebo nikoliv (shodné konce).
V současnosti již většina síťových prvků podporuje obě metody současně. Nejpoužívanější je však přímá nekřížená metoda (standard T568B).
Křížený kabel se používá k přímému propojení PC na PC bez síťových prvků.
Mnoho techniků dělá tu chybu, že ignoruje standard párování barev vodičů, a spojuje vodiče prostě tak, aby byly konce kabelů shodné.
Za běžných okolností se nic neděje a vše je funkční. Ovšem v případě vysokorychlostních přenosů začnou vznikat vysokofrekvenční rušení.
V případě správného zapojení tomuto efektu brání stínění a prokládání vodičů v kabelu.

Ukážeme si, jak správně osadit přímý kabel pro vysokorychlostní internet.
V případě překříženého kabelu se pouze na koncích kabelu přehodí oranžový pár se zeleným (piny 1 a 2 za 3 a 6).
U gigabitového spojení pak ještě modrý pár s hnědým (piny 4 a 5 za 7 a 8).
POZOR! Takový kabel by měl být správně barevně označen nebo popsán jako "křížený".
Zapojování konektoru probíhá pomocí krimpovacích kleští.


Nahoru

Starší kabel, používaný zejména koncem 20. století. Nahradil koaxiální kabel v propojení videí a DVD přehrávačů do televizorů.
Ačkoliv pochází již z konce 70. let, stále se hojně používá. S příchodem HD je však drtivě vytláčen kvalitnějšími kabely.
Scart disponuje 21 piny. Podporuje přenos S-video, RGB i kompozitního signálu, vč. stínění.
Rovněž podporuje stereo zvuk. Přenos podle způsobu zapojení pinů může probíhat i oběma směry.
Ne všechny piny jsou však zapojeny. Nejčastěji jsou kabely jen v minimálním zapojení pro základní přenos obrazu a zvuku.
Pro plné zapojení je nutné si připlatit a ověřit si, že je zapojeno všech 21 pinů.
Vizuálně toto lze "částečně" odlišit tloušťkou kabelu (více vodičů a stínění).

Na obrázku scart samec a samice.

Zapojení konektoru podle standardu EuroScart:


Nahoru

S/PDIF nebo S/P-DIF je zkratka Sony/Philips Digital InterFace.
Jedná se o formu hardwarového standardu pro přenos digitálně kódovaného zvuku.
Přenos probíhá buď koaxiálním kabelem (nejčastěji zapojeno konektorem cinch), nebo optikou.
Pro práci s takto kódovaným zvukem je nutné mít příslušné zařízení (vstup i výstup).
Pro převod např. z přehrávače s digitálním koaxiálem, na standardních např. 6 analogových cinchů je nutný reciever.

Na obrázku vidíme obě varianty připojení S/PDIF standardu - koax i optiku.

Zapojení konektoru je velmi jednoduché. Jedná se vlastně o obyčejný koaxiální kabel (stínění a vodič).


Nahoru

Konektor určený k propojení vysoce výkonného zesilovače a reproduktoru, vyvinutý firmou Neutrik.
Běžně je používaná varianta se 4-mi piny, případně je rozšířená varianta s 8-mi.
Jedná se o zásuvný bajonetový konektor s pojistkou - konektor se zasune a otočí, čímž se uzamkne.
I když má více pinů, používá se obvykle jen pro jeden kanál. Umožňuje vícepásmové buzení.
Je mechanicky odolnější než i např. XLR, a umožňuje přenášet podstatně vyšší proudy.


Zapojení konektoru Speakon je složitější v tom, že i když má několik pinů, vede obvykle jen jeden signál.
Konektor sám je rozkládací, resp. rozšroubovávací pro rychlé rozdělání, spojení a složení.
Vodiče se k pinům šroubují, spíše již vzácně pak pájí.


Díky standardizaci jsou piny na konektoru popsány, nehrozí tak případná záměna.


Nahoru

S-Video (Separate Video - oddělené zobrazení, značeno někdy rovněž Y/C) je kompozitní přenos video signálu v SD rozlišení.
Oficiálně je pouze analogový. Digitální přenos je možný jen u velmi kvalitních kabelů, ty jsou navíc vzácné.
Od analogových je prakticky liší jen cenou - vizuálně nepoznáte rozdíl. Nevede zvuk, pouze obraz (a to jen SD rozlišení).
Bez stínění má navíc značnou ztrátu kvality - nedostanete se přes 3 metry délky kabelu. Se stíněním zvládne až 15 metrů.
Konektorem je miniDIN se čtyřmi až osmi piny. Existuje i varianta s 9-ti piny - používá se spíše pro zapojení 5.1 reproduktorů.
Slouží obvykle spíše pro kamery, fotoaparáty a další periferní zařízení. Lze jej však často využít i u DVD přehrávačů a televizorů.
Byl hitem koncem 20. století. Následně velmi úspěšně nahrazován novějšími typy připojení.

Na obrázku digitální 7-mi pinové S-Video samec a samice.

Zapojení konektoru záleží na počtu pinů. Nejpoužívanější varianty jsou 4, 6 a 7 pinové.


Nahoru

Nejjednodušším zapojením jsou svorky, nazývané reprosvorky.
Zapojují se obyčejné dráty tak jak je znáte. Nejedná se o kabel, ale jen kovový drátek (příp. svazek mikrodrátků) s plastovou izolací.
Reproduktorové svorky se dělí na zacvakávací a šroubovací. Pro svoji jednoduchost se lidově nazývají "blbuvzdorné".
Zacvakávací varianta má pružinovou západku, která se odklopí, aby se zasunul drát. Pak západka zase zapadne zpět - pevně drží drát na kontaktu.
Šroubovací varianta se uvolní maticí po obvodu. Do díry uprostřed se zasune drát a matice se opět zašroubuje - utáhne drát uvnitř na kontakt.

Na obrázku svorka zacvakávací a šroubovací.

Zapojení konektoru je pravděpodobně nejjednodušší existující. Každý drát vede jen jeden signál. Každá svorka tak má jediný kontakt.
Nelze se splést. Na druhé straně je obvykle šroubovací kontakt, kam zapojíte drát mezi dvě matičky, které utažením drát drží na kontaktu.


Nahoru

LightPeak (některými firmami nazýván ThunderBolt) je nejnovější systém propojení dat a digitálního signálu od společnosti Intel z roku 2010.
Někdy bývá nazýván miniDisplayPort. Toto označení je však chybné. Jedná se totiž o jiné zařízení. MiniDP je jen částečně kompatibilní.
Počítá se především s optickým propojením, existuje ale i metalická varianta. Kvůli aktivní technologii je limit pouze 3 metry délky kabelu.
Aktuální specifikace Thunderbolt 2.0 má přenosovou rychlost 20 Gb/s obousměrně (10 Gb/s v jednom směru).
Kabel rovněž umožňuje napájení (až 10W), vč. jejich propojování dohromady, podobně jako USB.
Připravovaná specifikace Thunderbolt 3.0 má navýšený datový tok až na 40 Gb/s.
Je také nově kompatibilní i s HDMI 2.0, USB 3.0 a PCI-e 3.0. Umožňuje také vyšší napájení (18V a 5,5 A, tj. až 100W).
Konektor je pak ale trošku menší (jen 3mm výška), více se tak hodí pro tenká zařízení (např. ultrabooky). Redukce na starší verze lze dokoupit.

Jedná se o aktivní kabeláž, umožňující kontrolu chyb při přenosu. To umožňuje vyšší rychlost s nižší chybovostí, ovšem za vysokou cenu kabelu.
V každém konektoru je navíc přenosový čip Intelu, umožňující přenosovou kompabitilitu s PCIe a DispleyPort protokoly.
Práce přes PCIe sběrnici ale představuje velkou slabinu - LP tím získává neomezený přístup do paměti, což umožňuje narušení bezpečnosti dat.
Následná ochrana je implementována do procesorů Intel (Core i5 a výše) - zařízení v nich dostává jen vyhrazený vlastní virtuální prostor.
Konektory jsou navíc velmi podobné USB typu B. POZOR! Nejsou však stejné ani kompatibilní.

Na obrázku přípojný samec kabel, a samice port.

Zapojení konektoru je složité a vzhledem k integrovaným čipům nemá smysl do něj zasahovat.


Nahoru

USB (Universal Serial Bus - univerzální sériová sběrnice) měl původně sjednotit připojování PC periferií (tiskárny apod.).
Postupem času se ale začal využívat i pro přenos zvuku (sluchátka), či obrazu (TV karty, USB Playery), nemluvě o přehrávačích a mobilech.
USB port vznikl v roce 1995, a představil v sobě novinky, díky kterým se stal skutečným univerzálním spojením prakticky veškerého zařízení.
- do jednoho portu lze zapojit více zařízení současně (přes HUB - rozbočovač) - délka kabelu až 5 metrů.
- port umožňuje napájení zařízení (až 5V a 0,5 A, tedy až 2,5 W), od verze 3.0 vč. Power Managementu - správy a řízení napájení.
V současnosti existují čtyři specifikace USB:
USB 1.0/1.1 - rychlost až 12 Mbit/s (reálná 1,5 MB/s), až 63 zařízení.
USB 2.0 - od roku 1999. Rychlost 480 Mbit/s (reálná je 30 MB/s). Až 127 zařízení. Zpětně kompatibilní s USB 1.0/1.1.
                 Obsahuje 4 vodiče (2 datové, napájení a uzemnění).
USB 3.0 - označovaná jako SuperSpeed USB, od roku 2009. Rychlost 5 Gbit/s (reálná asi 400 MB/s). Zpětně kompatibilní se staršími verzemi.
                 Obsahuje 8 vodičů (4 datové, 2 napájení, správa napájení, uzemnění). Někdy se využívá i kryt jako 9. vodič (druhé uzemnění).
                 Má rozšířené napájení (900 mA/5V, tj. až 4,5 W).
USB 3.1 - označovaná jako SuperSpeed+ USB, od roku 2014. Rychlost 10 Gbit/s (reálná zatím neurčena). Zpětně kompatibilní se staršími verzemi.
                 Přináší s sebou nový miniaturní konektor typu C. Navíc lze tento konektor zapojit obousměrně (není samec vs. samice).
                 Je určen především pro malá zařízení (mobilní telefony, tablety apod.).
                 Má opět rozšířené napájení, které by mělo být schopno zvládat až 5A/20V, tj. až 100W příkon.

Verze lze rozpoznat i barevně. 1.x má bílé konektory. 2.0 má černé, někdy však také bílé.
Verze 3.0 a 3.1 má modré konektory. Žluté či červené označení patří nabíjecím prvkům.

Rozlišuje se rovněž podle tvaru konektoru na:
A - klasický obdélníkový. Standardní konektor na PC a příslušenství
B - kosodélníkový malý. Konektor na přípojných periferiích k PC (např. tiskárnách, skenerech apod.).
Mini-A - menší varianta A, obdélník se zkosenými zářezy po stranách. Používaný zejména u mobilních telefonů či fotoaparátů.
Mini-B - menší varianta B, obdélník se zářezy po stranách. Používaný zejména u mobilních telefonů či fotoaparátů.
Mikro-A - úzká zmenšená varianta A. Velmi vzácný typ, prakticky nepoužívaný.
Mikro-B - malá plochá verze A se zkosenými stranami. Používáno jen občas u mobilů, tabletů apod.
Mikro-AB - kombinace konektorů mikro rozdělená zlomem - na tvar písmena B. Používán až u USB 3. Spíše vzácný, u mobilů, přehrávačů apod.
C - malý obdélník s kontakty z obou stran zvenčí - oboustranná možnost připojení. Používán až u USB 3.1. Určen pro malá zařízení.

Na obrázku postupně A, B, Mini-A, Mini-B, Mikro-A, Mikro-B, Mikro-AB USB3 samci, a typ C pro USB 3.1.

Zapojení konektorů USB si vzhledem k jeho rozšíření probereme trošku podrobněji.
Klasický kabel USB (do 2.0) má 4 vodiče (bílý, černý, červený a zelený). USB 3 jich má hned osm plus stínění, které ovlivňuje strukturu.
Někdy je stínění jako tlustý kabel uprostřed vodiče, někdy je rozděleno na tenké žilky s páry. Stínění může být drátkové nebo fóliové.


Zapojení vodičů USB 1 a 2 je v základu stejné i u USB 3 (konektory jsou zpětně kompatibilní).


Nahoru

VGA (Video Graphic Aray, někdy označováno D-Sub) je nejzákladnější propojení PC obrazu koncem 20. století a začátkem 1. desetiletí 21. století.
Byl vytvořen v roce 1987 společností IBM. Signál je pouze analogový.
Při délce do asi 7 - 10 metrů je schopen zvládnou i FullHD obraz. S nastupující délkou kabelu dochází k silné ztrátě signálu.
VGA však existuje nejen jako název konektoru, ale rovněž jako specifikace přenášeného obrazu.
Počet barev: 16 nebo 256. V RGB režimu 256 144 barev.
Rozlišení: maximálně 720x480 pixelů
Obnovovací frekvence: maximálně 70 Hz (resp. fps).

Režim VGA se dále zlepšuje podle požadovaných "rozšířených" specifikací např. na:
WVGA, MCGA, SVGA, XGA, WXGA, WXGA++, SXGA, SXGA+, WSXGA+, UXGA, WUXGA, QXGA, WQXGA atd.
Existuje i pár "nižších" specifikací, které však dnes již nemají využití (jen staré mobilní telefony apod.).
Každá daná specifikace zlepšuje počet barev, rozlišení apod.
Např. WUXGA standard představuje FullHD+ rozlišení, tj. 1920x1200.

Na obrázku kabel vč. samice a samce konektorů.

Zapojení konektoru:
VGA konektor slouží k přenosu obrazu (monitory nebo projektory) a vzájemné synchronizaci.
RGB a Pb/Pr signál využívá napětí 0,7 V / 75 Ohmů. Y signál využívá napětí 1 V /75 Ohmů.



Nahoru

Technologie BlueTooth nebo Wi-Fi představuje bezdrátový přenos signálu v pásmu 2,4 GHz.
Používá se především pro zvuk. Přenos obrazu u BT je obvyklý spíše u průmyslových kamer.
U Wi-Fi se přenos obrazu začíná rozmáhat (např. synchronizací z mobilu na TV), u zvuku představuje lepší kvalitu oproti BT.
Reproduktor má vlastní přijímač a vysílač signálu s dosahem kolem 10-ti metrů v otevřeném prostoru. Obvykle i s dálkovým ovladačem.
Jako zdroj zvuku lze použít vše, co disponuje USB portem (kompatibilní s BT vysílačem), což je např. televizor, počítač, notebook, mobil apod.

Nejlevnější bedýnky nemají vlastní zesilovač - jsou skutečně bezdrátové, ale s velmi nízkým výkonem - vhodné např. pro poslech z mobilu.
Kvalitnější mají vlastní zesilovač, avšak již vyžadují zapojení kabelu - napájecí trafo.
Některé mají možnost napájení 4xAA baterií - výkon je však dočasný (kolem 15-ti hodin).
Cena bezdrátového plastového setu 2.0 je však srovnatelná s kvalitní celodřevěnou soustavou 5.1 - bezdrátová technologie je tak výrazně dražší.
Výhodou však zase je jejich obrovská škála výběru - design, velikost, barva apod.
Kvalita přenosu je díky kódování a EDR modulaci kvalitní, může však občas vypadávat. Rušení je vzácnější.


Nahoru

XLR konektor vychází ze starších DIN koncepcí. Jedná se o profesionální audio propojení pro zvukaře (diskotéky, studia, přednášky apod.).
Slangově je znám jako "cannon", podle jednoho z původních výrobců (ITT/Cannon). Má mnoho různých typů provedení, zarážek i ochran, podle výrobce.
Díky své konstrukci je výrazně odolnější než běžný Jack konektor, kterého měl původní DIN neúspěšně nahradit.
Nejčastěji se používá třípinová verze, která slouží k vedení audiosignálu. Může mít ale i více pinů (4 - vzácnější, a 5 - častější).
Další pak slouží i pro napájecí zdroje mixážních pultů, dálková ovládání (studiová technika, světelné systémy apod.).
Výhodou je symetrické vedení signálu, což vede k jeho lepší sile a čistotě.


Zapojení konektoru:
Standardní třípinový konektor slouží k vedení signálu a uzemnění. Země je spojená s pinem 3.
Vícepinové mohou vést více signálů, ale i napájení.



Nahoru

Elektrická zásuvka slouží pro připojení elektrických spotřebičů k elektrorozvodné síti. Obvykle je zabudována ve zdi nebo stěně stroje či zařízení.
Protikusem je vidlice (zástrčka), která je součástí přívodního kabelu elektrického spotřebiče.
V České republice je v elektrické síti napětí 230V střídavých s frekvencí 50 Hz. V některých jiných zemích se může měnit frekvence (60 Hz) nebo napětí.
Mnohé země mají rovněž odlišné typy zapojení a je nutné používat redukce.
Obvykle má tři kontakty (dvě dutinky a zemnící kolík). Do dutinek se pak zasunují kontakty vidlice.
Proti nechtěnému zásahu existuje tzv. dětská pojistka - plastová záslepka, která se následně dá vytáhnout klíčkem.
Novější typy mají u dutinek i plastové clonky, které umožňují zasunutí pouze vidlice.
Pokud o zasunutí něčeho (např. šroubováku či hřebíku) jen do jedné dutinky je tak mechanicky zablokován.


V České republice se používá nejčastěji tzv. typ E, neboli standard CEE 7/16 "Europlug" EN50075, a to ji od roku 1933.
Některé z evropských, ale i jiných zemí používají typ F tzv. schuko (z německého schutzkontakte, neboli "ochranný kontakt").
Zásuvka vypadá stejně, ale nemá zemnící kolík (jen dvě dutinky - zemnění je v postranních ochranných kontaktech).
Tento typ ČZÚ (českým zkušebním ústavem) pro Českou republiku není schválen k používání!
Náš typ E je ale oproti typu F odolnější a stabilnější (kolík vydrží, ale kontakty schuko se ulamují), proto je vhodnější a neočekává se změna norem.
Na trhu je navíc dostatek všemožných různých typů redukcí.


Zapojení při čelním pohledu na zásuvku:
Kolík je vždy uzemnění. Zapojuje se na něj žlutozelený vodič (někdy jen žlutý, nebo jen zelený).
Musí být vždy delší než ostatní vodiče - v případě vytrhnutí musí povolit jako poslední, tj. do posledního okamžiku je obvod stále uzemněn.
Levá dutinka je fáze - připojen je zde hnědý, nebo příp. černý vodič.
Pravá dutinka je nulák, zvaný též neutrál nebo pracovní. Zapojený je zde modrý vodič.
Barevný kód zapojení je standardizován normou, ale u např. velmi starých rozvodů se můžete setkat např. se dvěma černými...


Nahoru